semináře a dlouhodobá soustředění

Společná cesta

Už se to blíží. Brzy pojedeme na další letní školu. Nasedám do naší nové "budokan" dodávky a přijíždím na parkoviště, kde je sraz účastníků. Není nás tento rok moc, ale nadšení je velké a a tak věřím, že vše bude fajn jako vždycky. Nakládáme tatami, zbraně a další pomůcky a už se jede. Koštálov je pro nás neprobádaná oblast a tak nikdo nedokáže zastřít svoji nedočkavost z toho co nás čeká. Cesta se line krásným prostředím Českého ráje a ubíhá poměrně rychle. Okolí nasvědčuje tomu, že máme před sebou nádherný kraj plný borovicových lesů, řek, pískovcových skal a kouzelných vesnických stavení. Už jsme na místě. Kemp v Koštálově je proslulý svojí čistotou a naše reálné zkušenosti nasvědčují tomu, že to není žádná "bota". Máme před sebou pěknou chatu v plném vybavení, parádní 50 m dlouhý bazén a fajnovou terásku s příjemnou obsluhou. Vypadá to, že začíná báječný týden plný cvičení, relaxace, táboráků, výletů a vůbec všeho co si jen můžete přát. Čeká nás také překvapení v podobě mlýna, který někteří z nás ještě neviděli, ale již o něm dost slyšeli na tréninku (pro nezasvěcené - naše nové letní centrum, ve kterém bude v budoucnu tréninkový camp i s ubytováním a dojo). Vybalili jsme všechny věci, dali si sváču, prohlédli kemp a teď už je čas na první trénink. Cvičíme techniky pocitů a vypadá to, že bude tento rok letní škola v duchu jediného principu, ale o mnoha variantách. Cvičení prolínájí ukázky, vysvětlování postupů, testy obratnosti a různé filozofické asociace. Je to zajímavé sledovat a zároveň vnímat jak nám budó ukazuje nové a nové tváře. Po cvičení přecházíme plynule do hovoru na téma meditace a provádíme praxi budo dharmy. Je již večer a z debaty je patrné, že první co všichni chtějí vidět je mlýnské stavení se všemi strašidly a přízraky, které tam podle mne žijí. No uvidíme. Druhý den zahajujeme koupelí v ledovém bazénu a odvážnější se rozhodují udržet tuto tradici i ostatní dny. Pak přichází meditace a po ní snídaně a další trénink. Padáme pěkně na tvrdém a tak mnoha zúčastněným vrtá hlavou co s tatami. Po tréninku odcházím připravit to co jsem měl v plánu. Stavím v mlýně a konírně improvizované dojo s kamizou a všemi potřebnými doplňky. V 11.00 přichází hodina HHH. Všichni jdeme společněně na mlýn a prolézáme ho od shora dolu a zpět. Po prohlídce zůstávám na místě a navhuji ostatním individuální program. Do večerního tréninku je času dost tak natahuji montérky a vrhám se do práce. Myslel jsem si, že se všichni rozutečou, ale navrhují pomoc a tak jednotlivcům uděluji různé úkoly. Je to báječný pocit, protože spolu sdílení je jedna z věcí, která má mocnou sílu a tak společným dílem vznikají nové můstky přes náhon a potok, stezky pro chodce mezi borovicemi a vyklizený prostor u vodního kola a to i přesto, že žádné z předpokládaných strašidel z mlýna nepřišlo . Je mi fajn a myslím, že výsledky naší společné práce budí zájem u dalších a dalších. Odpoledne už jde každý svou cestou. Někteří se jdou koupat, jiní na výlet na kolech a jsou i tací co procvičují zkušební řád. Jsem za tyto okamžiky intenzivního prožívání moc rád. Vždy, když se snoubí radost, usilí a píle, prožívam cosi nepopsatelného a získávám novou energii pro budoucnost. Celý týden se cvičilo a relaxovalo, povídalo i mlčelo, pracovalo i plánovalo a bylo nám dobře. Čím více lidí zažije tento pocit sounáležitosti tím více z nás se přiblíží stavu prožívání přítomného okamžiku plného osvobozujícího vhledu do podstaty mysli. Myslím, že z letní školy jsme jeli spokojení a plni neopakovatelných zážitků. Tak zase příště...

Martin

zpět

nahoru

Bojová umění

semináře a dlouhodobá soustředění

Společná cesta