Historie mlýna v Košťálove č.p.63
V zemském archivu panství Kumburského z roku 1640 se uvádí, že "tekoucí voda " zvaná Oleška, z Levínské Olešnice až po Lomnické hranice, potok želechovský až po Olešku, potok Syřenovský až po Brodek ...zde chytati ryby pro kuchyň a raky je možno a rybníků je zde dost. Zde byl vystavěn mlýn Košťálovský.
Mlýn na spodní vodu postavil mlynář Václav Studnička kolem roku 1690. Stavěl jej na vlastním pozemku a na svůj vlastní náklad. Zřejmě byl původně poháněn z náhona, který byl napájen potokem, ale brzy se napojil náhonem z říčky Olešky tak jak tomu bylo až do konce 19 století.
Mlýn následně prodal dne 3.6.1713 mlynáři Janu Tůmovi za 210,- zlatých rýnských. Jan Tůma byl nejstarší syn Daniela Tůmy, majitele mlýna v Ústí u Nové Paky. Narodil se 9.2.1687 v Nové Vsi u Lomnice nad Popelkou (matka Sybilla Tůmová). Mlýn v Košťálovské Olešnici (původní název Košťálova) převzal s jedním mlecím složením a aby nedělal panskému mlynáři z Čikvásek škodu z hlediska konkurence zavázal se mu, že pokud bude na mlýně pracovat musí mu ročně nebo čtvrtletně dávat finanční podíl. Dne 15.7. roku 1726 přikoupil mlynář Jan Tůma od J.Davida z Čikvásek kamenité pozemky a také některé zatravněné plochy situované blízko říčky Olešky za 22,- zlatých rýnských. Dne 14.2. roku 1752 získal mlýn Jan Tůma mladší od vdovy Anny Tůmové (druhá manželka) a to včetně pily na vodní pohon, v odhadní ceně 300,- zlatých rýnských. Dne 12.12.1772 získal mlýn s pilou syn Josef Tůma v ceně 300,- zlatých rýnských. Do závěti bylo novým zápisem ze dne 21.4.1781 vepsána nová odhadní cena 600,- zlatých rýnských, a to proto aby při vyrovnání s mladším bratrem Františkem Tůmou mohl být jeho právní podíl také 300,- zlatých rýnských.Vzhledem k tomu, že k 1.7.1786 Josef Tůma svého mladšího bratra Františka v rámci dědictví nevyplatil dostal od otce hotovost 700,- zlatých rýnských a za tyto peníze si koupil mlýn jinde. Následně tedy zdědil mlýn mladší syn František a odhadní cena byla v této době stanovena už na 1.400,- zlatých rýnských. František Tůma později rozšířil svůj majetek o další pozemky a les na lomnicku a to mezi grunty J.Brože a J.Sasky. Dne 6.2.1793 prodal František Tůma mlýn s pilou a pozemky Josefu Riklovi, který jej koupil pro svého syna Jana Rikla za 8.620,- zlatých rýnských. Jan Rikl (Rieger) byl v roce 1815 ustanoven rychtářem. Roku 1816 byl mlýn odhadnut na 15.000,- zlatých vídeňských. Dne 16.3.1818 prodal mlýn Josefu Jakouběmu za 30.000,- zlatých vídeňských. Jan Rikl byl majitelem také druhého mlýna v Košťálově č.p.87 a tak se mu Josef Jakoubě musel zavázat, že mu nebude škodit a přebírat zákazníky.
Dne 10.1.roku 1829 zdědil po Josefu Jakouběmu mlýn jeho zeť Václav Jánský (manželka Karolina Jánská rozená Jakouběová). Dne 14.1. roku 1839 odprodali některé pozemky příslušící k mlýnu Josefu Beldovi (syn Jáchyma Beldy č.p.64). Dne 5.11. roku 1840 prodali Václav a Karolína Jánských i mlýn Josefu a Františce Beldovým. Od roku 1885 je součástí mlýna také pekařství. Dne 25.3. roku 1867 prodali Beldovi mlýn se vším příslušenstvím Františkovi a Františce Markovým a to za 12.100,- zlatých vídeňských. Dle smlouvy ze dne 23.7. 1872 přikoupili Markovi ještě další pozemky (parcely) od majitelů domu na č.p. 91. František Marek roku 1881 zvýšil splav o 22 cm a snažil se tak zvýšit výkon mlýna nicméně na jeho jednání byla podána stížnost. Dne 23.9. roku 1891 koupila mlýn Miloslava Janatová ( manželka Josefa Janaty z Buřan).Roku 1911 bylo součástí mlýna 22 hektarů, 47 arů a 95 m2 pozemků. Josef Janata zemřel 4.2.1940 a po něm zdědil mlýn jeho syn Miloslav Janata (odevzdávací listina ze dne 31.12.1928).V roce 1941 bylo kvůli okupaci zastaveno provozování mlynářské činnosti a až na malé vyjímky už nebylo obnoveno. Po smrti Miloslava Janaty zdědila mlýn jeho žena žofie Janatová (rozená 23.5.1904 jako Havlíčková) a to v prosinci 1966.
Dne 25.6.1985 darovala mlýn a náhon sve dceři Heleně Noskové (rozené Janatové) a žila v mlýně až do své smrti. Dne 11.12. roku 1989 (ještě za života žofie Janatové) prodala její dcera Helena mlýn s parcelou Petru Nedomlelovi (narozen 25.4.1963), který přislíbil, že zde nechá žofii Janatovou dožít. Některé pozemky darovala svému synovci Miloslavu Janatovi. V rámci restituce získala Helana Nosková také vodní právo a jez na říčce Olešce a vybudovala tam spolu se svým manželem malou vodní elektrárnu. Dne 21.11.roku 2007 koupili mlýn s přilehlými pozemky a náhonem Martin a Martina Procházkovi a vlastní jej dodnes. Mlýn byl vyhlášen národní kulturní památkou a od začátku roku 2008 je restaurován.
V současné době k mlýnu náleží stodola, chlévy, náhon a cesta. Pozemek má rozlohu 4.500 m2 a projednává se obnovení původního vodního náhonu ze stružineckého potoka. Jde o "umělecký" typ mlýna, jedinečný svou architekturou i technologickým řešením.